PROGRESS SPORTSWEAR - TERMOPRÁDLO | české funkční prádlo a sportovní oblečení

Ročárkovi se zima povedla

Běžec na lyžích Jiří Ročárek si v barvách rakouského Fischer Subaru Racing Teamu připsal řadu výborných výsledků. Medaili získal i na mistrovství republiky. Nebojuje o nejvyšší příčky ve Světovém poháru jako Lukáš Bauer, neporáží Auklanda či Northuga jako Stanislav Řezáč. Ale letos vyhrál tolik závodů, jako málokterý český lyžař. Novoměstský závodník Jiří Ročárek dokázal triumfovat na věhlasných podnicích, vyhrávat závody v Německu i Rakousku a nakonec si přivezl medaili i z mistrovství republiky. Úspěchy sbíral především na dlouhých tratích, takzvaných laufech. Jednou dokonce nakoukl i do prestižní série FIS Marathon cup, kde působí řada es známých ze Světového poháru. Na Dolomittenlaufu dojel ve světové konkurenci na patnáctém místě. „Byl to dobrý závod a jsem rád, že jsem si dokázal, že se i se slavnými jmény dá závodit,“ říká Ročárek. Velká vítězství

Připsal si i několik cenných vavřínů na prestižních závodech. Ovládl například slavný König Ludwig Lauf v Německu. Hlavní závod se jel klasicky, Ročárek triumfoval o den dřív na padesátikilometrové trati bruslení, která byla součástí seriálu Worldloppet. „Ve skejtu jsem lepší než v klasice, takže mě Fischer většinou posílal na ně. Není to samozřejmě tak prestižní jako hlavní závody, ale to neznamená, že je to lehké. I tady se najdou silní soupeři,“ podotýká Ročárek. Dvakrát se mu dokonce podařilo vyhrát na Jizerské padesátce. Ale opět ne v hlavním závodě, ten v konkurenci velkých jmen patřil Stanislavu Řezáčovi. Ročárek vyhrál oba přidružené závody: na třicet kilometrů volně i dvacet kilometrů klasicky. Ovládl i rakouský Koasalauf, který byl prvním dílem mistrovství Evropy v dálkových bězích. Na padesáti kilometrech volně nedal soupeřům šanci. Ve druhém dílu evropského šampionátu, Šumavském maratonu, dojel na třiačtyřicetikilometrové trati v klasice šestý. Celkově se tak mohl radovat ze třetího místa. Dařilo se mu i v německém seriálu dálkových běhů, ovládl Skitrail i Skadiloppet. Tam opanoval klasickou pětadvacítku, ale na volné třicítce skončil druhý. Paradoxně za českým reprezentantem Dušanem Kožíškem, který vyniká spíše ve sprintech. „Dojeli jsme spolu do cíle a pak už rozhodoval spurt. V tom jsem neměl šanci,“ říká Ročárek. Druhý dojel i v Polsku na Biegu Piastow, který byl součástí seriálu Worldloppet. Nejlepší sezona Letošní zima sportovci z Vlachovic vyšla. „Musím říct, že tahle sezona byla asi nejlepší, co jsem kdy měl. Snad mi to pomůže před tou další,“ přiznává Ročárek. Před pěti lety chtěl přitom lyžování pověsit na hřebík. „Když jsem chtěl skončit, dal se tady v Česku dohromady nový tým Botasu, který mě oslovil. Rok jsem za něj jezdil, a i když se pak tenhle tým rozpadl, díky dobrým výsledkům si mě všimli u Fischera. Nabídli mi, abych jezdil za ně, a tak jsem u lyžování zůstal,“ směje se Ročárek, který má v rakouském týmu i jednoho novoměstskéh

o parťáka Jana Kršku. I když se mu daří, na živobytí to nestačí. „Můj tým mě podporuje materiálně, taky mě přihlašuje na závody. Mám potom ještě další sponzory, třeba PROGRESS, díky jeho oblečení jsem letos na závodech v mrazu hluboko pod nulou nezmrznul:o) Ale jinak musím sezonu pokrýt sám, včetně tréninků a soustředění. Takže to není jednoduché. V zimě lyžuju, přes léto pracuju u známého ve firmě. Ale lyžování mě pořád baví, tak snad to takhle ještě chvíli půjde dělat,“ podotýká osmadvacetiletý lyžař. Na závěr sezony se dočkal i medailového úspěchu na mistrovství republiky. Jako člen novoměstské štafety bral bronz. Čtvrtý byl ve sprintu dvojic a na desítce volně obsadil sedmé místo. „Přede mnou byli reprezentanti, Jakš, Magál a podobně. Asi to dopadlo podle předpokladů. Ti lepší byli přede mnou a ti horší za mnou,“ ohlíží se za republikovým šampionátem. Teď už se těší na zasloužený odpočinek. „Mám toho za celou zimu plné zuby. Teď nebudu měsíc ani trénovat, tělo si musí odpočinout. Pak začnu zvolna s přípravou na další sezonu, v létě mě čekají i nějaké závody na kole a v běhu,“ plánuje Ročárek. Od lyžování si možná odpočine, ale od sportu ne. Hraje totiž fotbal za Vlachovice, které působí ve čtvrté okresní třídě na Žďársku. „A teď mě dokonce zvolili předsedou klubu, takže budu dělat asi úplně všechno,“ uzavírá Jiří Ročárek.

Expedice Annapurna_vol.8 – návrat

Protože nejen modří vědí, že každý vejlet končí až na chalupě, můžeme si konečně oddechnout! Tráva i Radek se vrátili z úspěšné expedice domů. Honza je na tom dokonce lépe, než třinácti osmami ostřílený Radek, který si z výletu přivezl nepěkné omrzliny na nohách. Holt neměl ponožky od Progressu.

To Trávovi omrzly jen trochu ruce, když na vrcholu machroval s vlajkou svého ochočeného sponzora... Momentálně už je Tráva doma, poskytuje rozhovory do novin a odpočívá. Až se trochu vzpamatuje, jistě dá dohromady nějaké pěkné vyprávění, které zde samozřejmě rádi uveřejníme! Ještě jednou oběma horolezcům gratulujeme!

Fanděte v českých barvách!

Naše nová fanouškovská kolekce se dere na světlo světa! Na různá mistrovství od hokeje po pojídání švestkových knedlíků nemůžete býti lépe vybaveni!

Expedice Annapurna_vol.7 – VRCHOL!!!

Tak a je to tady! Honza Tráva i Radek Jaroš dosáhli společně vrcholu! Stará dáma Annapurna jim nakonec 6. května umožnila jak bezpečný výstup, tak i sestup. Byli sice krapet přimrzlí, trochu unavení a možná se Honzovi udělal na patě puchýř, ale hlavní úkol expedice - dostat podvlíkačky Progress na vrchol - se vydařil! Gratulujeme!!! (fotku z vrcholu zatím nemáme, takže jsme si vypůjčili jednu podobnou z nějakého horolezeckého trháku)

MČR v dlouhém duatlonu

5.5. jsem se účastnila MČR v dlouhém duatlonu Klíny (5-75-15) - při tomto závodě Krušnoman jsem teda měla opravdu i krušné chvilky. Start se odehrál za krásného jarního počasí. První 5km dlouhý úsek se mi neběžel vůbec dobře. Připadala jsem si unavená a bez energie. Na kolo jsem nasedala na třetím místě 13sec. za Janou Candrovou a půl minuty za vedoucí Ivanou Loubkovou. První kilometry na kole nebyly se zakyselenýma nohama z běhu nic moc. Kopcovitá cyklistika vedla ve třech okruzích. Běhěm prvního okruhu se modrá obloha zatáhla tmavými mraky, začalo se blýskat a hřmít. Po několika minutách se spustila silná bouřka, po silnicích se valila voda a já jsem přes brýle neviděla ani na krok. Teplota vzduchu klesla na 11 stupňů a v promoklém dresíku mi začala být pěkná zima. Zkřehlé ruce neměly sílu brzdit ani otevřít gel na doplnění energie. O zmrzlých nohách v promočených tretrách ani nemluvím. A tak se mi začaly v hlavě rodit myšlenky, jestli závod raději nezabalím než abych ještě onemocněla. Samozřejmě vidina třetího místa mi nedovolila vzdát a tak jsem se totálně promrzlá vydala i do třetího okruhu. Všimla jsem si že je přede mnou jen jedna závodnice, Janu jsem nikde neviděla (později jsem se dozvěděla, že měla defekt). Tak nějak jsem přežila cyklistiku a už jsem se těšila na běh, že se alespoň trošku zahřeju. Po náročním přezutí bot jsem se zmrzlými prsty nebyla schopna rozepnout ani helmu a tak jsem běžela s helmou. Po několika metrech mi ji hodný pořadatel rozepl. První ze třech okruhů běhu jsem jen odklusala, protože jsem měla strach abych si v terénu po kamenech, v bachnu a trávě, zmrzlé a necytlivé nohy nějak nezranila. Po náběhu do třetího okruhu mi hlásili, že první závodnici sbíhám. Ano sbíhala jsem a to až na pouhých 16 sekund, které mi chyběly k prvnímu místu. Jsem ráda, že jsem závod dokončila, ale těch 16 sekund na více než 4 hodinovém závodě zkrátka mrzí. :) Po závodě jsem se naštěsí mohla obléknout do teplého oblečení od firmy Progress, takže jsem nedala šanci žádné nemoci z prochladnutí. [gallery link="file" order="DESC" columns="1" orderby="title"]